Znovu získané podniky v Argentině:

přehodnocování logiky kapitalismu

(Recuperated Enterprises in Argentina:

Reversing the Logic of Capitalism)

 

Citizen Action in the Americas, č. 19

Marie Trigona

 

Originál článku dostupný na

http://americas.irc-online.org/am/3158

                                                                                                                     

        Argentinské továrny řízené vlastními dělníky dávají příklad pracovníkům po celém světě, že sami zaměstnanci mohou řídit podnik dokonce lépe bez vedoucích nebo vlastníků. Zhruba 180 takových podniků nabízí práci více než 10 000 Argentincům. Tento nový fenomén, kdy sami zaměstnanci přebírali svá pracovní místa, začal v roce 2000 a stupňoval se tím, jak Argentina čelila své vůbec největší hospodářské krizi v roce 2001. Po celé zemi byly zavřeny tisíce podniků a miliony lidí přišly o práci. Navzdory protestům vytvořilo hnutí argentinských znovunabytých podniků pracovní místa, zformovalo širokou síť vzájemné podpory mezi svými příznivci a vypracovalo vlastní projekty.

 

 

 

            Všechny argentinské podniky řízené zaměstnanci jsou velmi rozdílné, každý má specifické právní postavení a formy organizace výroby. Skoro ve všech případech zabrali dělníci podniky, které byly předtím zrušeny nebo zavřeny jejich vlastníky během hospodářské krize v roce 2001. Původní vlastníci většinou pozastavili výrobu, přestali vyplácet mzdy a zkrachovali. Rozhodnutí zaměstnanců podnik převzít bylo spíše rozhodnutím z nouze než rozhodnutím ideologickým. Zřejmé obavy o zachování pracovních míst byly motivací pro převzetí podniku a udržení výroby i bez vedoucího či vlastníka. Narůstající nezaměstnanost, únik kapitálu a rozpad průmyslu byly pozadím přebírání podniků. Lidé v Argentině prožili v prosinci 2001 nejhorší hospodářskou krizi v historii národa. Nezaměstnanost dosáhla rekordních počtů  - přes 20% populace bylo nezaměstnaných a 40% nemohlo najít místo s platem dostačujícím pro obživu. Argentina, jeden z latinskoamerických gigantů, zápasila v letech 2001-2002 s tím, jak najít potravu pro své obyvatele, z nichž 53% žilo pod hranicí chudoby. V roce 2006 se nezaměstnanost stále drží na 12,5% a přes 5,2 milionu lidí nedokáže sehnat dostatečně placenou práci, aby pokryli své měsíční náklady.

 

            Mnoho podniků řízených zaměstnanci dnes čelí nepřátelství a častému násilí od státu, jako například pokusům o vyklizení apod. To způsobuje, že pracovníci musí opouštět své dílny a kanceláře, investovat energii do právní bitvy - bojují za práva pro své znovu fungující podniky.

 

            Skoro ve všech případech tento právní boj o vytvoření družstev a získání uznání podnikového vlastnictví produkuje nestabilitu. Nejenže pracovníci musejí řešit, jak úspěšně řídit svůj podnik, ale zároveň žijí v obavách, zda vládní orgány nevydají zákon podnik vyklidit. V posledních letech mnoho takových podniků, včetně hotelu BAUEN, keramické továrny Zanon, továrny na masný průmysl La Foresta a tiskárny Chilavert, podstoupilo zásadní právní boje za zachování jejich pracovních míst. Zjistili, že není dostačující, prokážou-li schopnost řídit výrobu, ale že budou muset bojovat o právní platnost. A protože mnoho podniků začalo po devalvaci opět profitovat, mnoho bývalých vedoucích chtělo své společnosti zpět.

 

            Podívejme se např. na hotel BAUEN, který je řízen zaměstnanci od roku 2003. Ti se během prosince minulého roku scházeli a vyvíjeli nátlak na úřady Buenos Aires, aby byl vetován zákon, který měl hotel vrátit do rukou jeho bývalého vlastníka. Úřady zamítly. Pokud družstvo hotelu neprosadí nový, příznivější zákon, hrozí, že o hotel přijdou.

            Přes 3 roky řídili pracovníci družstva hotel BAUEN bez jakéhokoli právního postavení nebo vládních dotací. Od převzetí hotelu 21. března 2003 pracovníci pomalu pracovali na opravách vypleněné budovy a ostatních úpravách. Hotel byl znovu otevřen se 40 zaměstnanci a nyní zaměstnává na 150 lidí.

 

            Spíše než aby poskytli národní vyvlastňovací právo, posuzují soudy legálnost každého takového podniku zvlášť. To způsobilo roztříštění všech 180 argentinských znovunabytých podniků, které jsou uspořádány do samostatných skupin. Tou největší je MNER (Národní hnutí znovunabytých podniků), kterou tvoří přes 40 takových podniků, mezi nimi i hotel BAUEN, tiskárna Chilavert, hotel a lázně Pismanta, masokombinát La Foresta, obchod se dřevem Marderera Cordoba a výrobce traktorů Zanello. MNER, vedená Eduardem Maruem, je velmi efektivní ve vytváření právních taktik pro zabrané podniky.

 

            Menší sektor patří MNFR (Národní hnutí znovunabytých továren) v čele s Luisem Carem. Caro, prokapitalistický právník, kandidoval za místní křesťansko demokratickou stranu. MNFR převážně zachycuje a kooptuje pracovníky družstev během doby, kdy čelí právní nebo tržní krizi. Neblaze proslulým případem byla oděvní továrna Brukman. Mnoho jejích zaměstnanců prohlásilo, že se Lius Caro stal jejich novým vedoucím. Družstvo zaměstnanců spadající pod MNFR se stalo apolitickým, zavřelo nečlenům dveře továrny a dál se snažilo vrátit vše do starých kolejí.

 

            Další skupinou je CTA, která je menším a ne tak významným segmentem.

 

            Družstvo Zanonu, jehož původním názvem bylo FaSinPat, funguje jako samostatný objekt, zároveň však tvoří část Keramické unie v Neuquénu. FaSinPat je jedinou znovunabytou továrnou, která požaduje národní vyvlastnění keramické továrny řízené jejich dělníky.

 

 

KLÍČOVÉ PROBLÉMY

 

* Pracovníci museli čelit právním útokům a pokusům o násilné vyklizení pracoviště.

* Fyzická napadení: v březnu 2005 byla unesena skupina 4 lidí a byla napadena manželka jednoho zaměstnance Zanonu.

* Nedostatek úvěrů, které by pomohly znovu investovat, ztěžují pozici v konkurenčním prostředí.

* Tlaky trhu a nedostatek infrastruktury.

* V některých znovunabytých společnostech stále trvá potřeba důvěryhodné odborné pomoci.

* Znovunabyté podniky potřebují systematická technická a dovednostní školení.

* Je třeba vybudovat alternativní trh pro výrobky pocházející ze znovunabytých podniků.

 

 

 

            Jednou z největších starostí výše popisovaných argentinských podniků je, jak mají sami řídit své závody. Největší znovunabytá továrna v Argentině, Zanon, nyní zaměstnává 470 pracovníků. Pod kontrolou jich samotných, žádný profesionální manager v továrně nezůstal. Zůstali jen dělníci, kteří se museli naučit vše o tržbách, marketingu, výrobních plánech a dalších odborných aspektech. Pracovníci Zanonu pravidelně spolupracují s právníky, účetními i jinými odborníky, kterým důvěřují, ale odborníci sami o ničem nerozhodují. Sami zaměstnanci na svých schůzích hlasují o rozhodnutích odborného charakteru. Odborníci poskytují speciální školení pro pracovníky Zanonu. Pro mnoho jiných podniků je však problémem nedostatek důvěryhodných profesionálů.  

 

            Další výzvou je plánování systematického školení. Mnoho podniků spolupracovalo na vytvoření neformální informační sítě pro sdílení zkušeností a vyšla najevo potřeba specifických kurzů a školení. Pod tlakem řízení podniku a vedení právních bojů nezbývá na dlouhodobé výrobní plány nebo školení dost kapacity ani času.

 

            Výše zmiňované podniky musely znovu začít s výrobou bez investování kapitálu, nízko úročených úvěrů nebo dotací. V mnoha případech přebírali pracovníci malé až středně velké  podniky se zastaralou technologií. Státní i nestátní entity mající na starosti Pymes (malé až středně velké společnosti) odmítají znovunabytým podnikům poskytnout kapitál. Ale kvůli pochybnému právnímu postavení nesplňují mnohé podniky požadavky pro ucházení se o státní  úvěr nebo půjčky od bank.

 

            Zatímco některé podniky vyvinuly pokrokové strategie pro vytváření nových společenských vztahů na pracovišti, jiné zachovaly systém původních vlastníků a vedoucích. Spíše než uspořádání, ve kterém by se všichni zaměstnanci podíleli na plánování a rozhodování, zvolila některá podniková družstva direktivní uspořádání a přijala rozdílné mzdové tarify. Některá pracoviště jsou zorganizována podle tradičního modelu družstev (řídící správa s minimální účastí dělníků). Tyto konzervativní tendence uzavřít pracoviště jeho nečlenům a uspořádat vnitřní autoritářské uspořádání jsou nejpravděpodobněji způsobeny strachem z prohry právních bitev nebo strachem ze selhání podnik úspěšně řídit. 

 

            Kromě právních útoků musejí argentinské samosprávní podniky hledat způsoby, jak naplnit tržní poptávku bez jakékoli finanční podpory státu. Vzhledem k zastaralé technologii a nedostatku infrastruktury mají tyto podniky malou šanci na přežití v kapitalistické konkurenci. Nejlepším způsobem je pak pro ně vytvoření alternativního trhu s výrobky pocházejících z jejich vlastních provozoven. Výměna produktů v rámci vlastní sítě takových podniků by zaručila, že by se část jejich výroby stala výnosnou. Vybudování tohoto systému podpory mezi znovunabytými podniky, nezávislými na státu ani okolním trhu, je největší výzvou, která na tyto společnosti ceká.

 

            Nehledě na politické a tržní problémy reprezentují argentinské obnovené podniky jednu z nejvyspělejších cest obrany dělnictva proti kapitalismu a neoliberalismu. Podniky řízené vlastními pracovníky bojují za práva ochrany pracovních míst a otevírají tak právní dveře i dalším podobným společnostem. Mnoho z nich se již zapojilo do rozsáhlé mezinárodní sítě solidarity v Latinské Americe, ve které operuje okolo 300 podniků z Argentiny, Venezuely, Brazílie a Uruguaje. Některé obsazené podniky jako např. Zanon, Chilavert nebo BAUEN nadto podporují společenské projekty a jiné iniciativy pro společenskou proměnu.

 

 

Alternativní program

 

            Znovunabyté podniky vytvářejí hnutí demokratických alternativ a svobodného rozhodování pracujících. Argentinská samospráva tak pracuje pro budoucí generace, aby mohly přeměnit logiku kapitalismu na výrobu pro společnost, ne pro výdělek samotný, a aby posílily pracující lid, ne ho využívaly.

 

Samospráva

 

            Termín samospráva, odvozený ze španělského  “auto-gestión”, znamená, že společenství nebo skupina dělá vlastní rozhodnutí, zvláště ta týkající se plánování a řízení. Argentinské znovunabyté podniky tak uvádějí do praxe systémy organizace podniku, ve kterém se pracující podílejí na všech možných  rozhodnutích. Jak vyplývá z článku Jamese Petrase a Henryho Veltmeyera o samosprávě v historických perspektivách (Worker Self-Management in Historical Perspective), poskytuje pracovníkům samospráva pravomoc

1) k rozhodování o tom, co a pro koho se bude vyrábět;

2) k zabezpečení zaměstnanosti a/nebo zvýšení zaměstnanosti;

3) ke stanovení priorit výroby;

4) k definování povahy rozhodování o tom, kdo, kde a jak co dostane;

dále pak 5) slučuje sociální produkci a sociální uchopení profitu;

6) vytváří třídní solidaritu v podniku na sektorové, národní i mezinárodní úrovni

a 7) demokratizuje společenské výrobní vztahy.

 

Znovunabyté společnosti vypracovaly pro samosprávy podniků několik dlouhodobých požadavků.

 

 

MNER—Obsadit, Odolávat a Vyrábět

 

            MNER naléhá na národní, provinční i městské zákonodárné orgány, aby prosadily zákony a vydaly prohlášení ve prospěch znovunabytých společností. Mnoho podniků tvořících MNER tak alespoň dočasně, minimálně na 2 roky, získalo vlastnická práva. Boj o úvěry a dotace na investice do strojního zařízení, technologií a osvětových projektů je však vládními úřady značně ignorován.

 

            Znárodnění pod kontrolu pracujících: případ Zanonu. Dlouhodobým požadavkem Zanonu je národní vyvlastnění a převedení pod kontrolu zaměstnanců. Pracovníci Zanonu však ještě bojovali paralelní bitvu s federálním soudem, aby právně uznal družstvo FaSinPat. V prosinci 2005 FaSinPat tuto soudní při vyhrálo a získalo tak status právního subjektu a právo po jeden rok družstvo provozovat.

 

            Hotel BAUEN, Chilavert a Zanon spolupracují ve snaze získat národní vyvlastnění. Vláda jim nabídla krátkodobá řešení, jako dočasné legální vlastnictví pro pracovníky, kteří pracoviště znovu obsadili. Toto povolení je obvykle vydáváno na dobu 2 -5 let. Konečné vyvlastňovací právo by však zaměstnancům přineslo právní záruku pracovních míst. 

 

            V září 2004 manifestovala v Buenos Aires delegace zaměstnanců zhruba 200 znovunabytých podniků s požadavkem, aby vláda natrvalo legalizovala vyvlastnění jejich továren a dalších zbankrotovaných společností vedených jejich zaměstnanci. Pochodu se zúčastnili pracovníci Chilavertu, hotelu BAUEN, oděvní továrny Brukman, tiskařské dílny Conforti, Renacer elektroniky z Ushuai, klinik Junin a Ados, obuvnické společnosti Gatic, výrobny těstovin Sasetru aj.

 

            Chilavert, tiskárna v Buenos Aires, je jednou ze společností, které bylo povoleno legálně fungovat v letech 2002 - 2004. Smlouva měla skončit 17. října 2004. S pomocí dalších spřízněných podniků se jejím zaměstnancům podařilo získat trvalé vyvlastnění své středně velké tiskařské dílny v B.A., nedaleko Pompeye.

 

Právní taktiky: užití samosprávy a konkurzního práva

 

            Argentinští samosprávci vytvořili efektivní legální taktiky využívající zákonů, které byly zavedeny pro obchodníky na ochranu pracujících. Některé zákony, schválené ve prospěch znovunabytých společností, byly založeny na pravidlech a zákonech navržených pro družstva. V minulosti získala družstva v Argentině špatné jméno. V 90. letech družstva snižovala pracovní standard a bylo jich  používáno k nákupu služeb mimo podnik. Znovunabyté podniky tak družstvům přinášejí novou tradici.

 

            Pracovníci též efektivně využili Článek 187 o konkurzním právu, který byl navržen pro obchodníky, aby mohli snáze podat žádost o konkurz. V 90. letech sociálně demokratická strana hlasovala pro návrh zákona, který vylepšoval konkurzní právo na základě doporučení Mezinárodního měnového fondu. Článek 187 sloužil jako nástroj pro urychlení společného seskupení privatizovaných podniků. Zákon však prošel i se zvláštním odstavcem, ze kterého vyplývá, že soudce zajišťující konkurz může podnik předat jeho zaměstnancům, vytvoří-li družstvo. Aplikace tohoto zákona je ponechána volnému uvážení a posuzována případ od případu.

 

 

 

OBČANSKÉ  NÁVRHY A POŽADAVKY

* Národní vyvlastňovací právo pro veškeré znovunabyté podniky (aby tak byla zaručena jistota pracovních míst) a základní podmínky pro provoz a plánování.

* Legislativa pro vládní úvěry a dotace, které by pomohly znovunabytým podnikům soutěžit na trhu.

* Konec utlačování podniků s vlastním vedením.

* Vstřícný přístup ke znovunabytým podnikům, neboť vytváří pracovní místa se snesitelným platem, jsou průkopníky nových, demokratických sociálních vztahů na pracovišti a dávají příklad ostatním pracujícím na celém světě, že sami zaměstnanci mohou zorganizovat výrobu dokonce lépe než pod vedením nebo s vlastníkem.

* Takovou finanční politiku, která uzná, že podniky s vlastním vedením přispívají svou výrobou a svými zisky všeobecnému blahu pracujících i veřejnosti.

 

EFEKTIVNÍ SRTATEGIE A TAKTIKY

* Zpochybnění kapitalistického zneužívání vytvořením samostatné alternativy pod samosprávou.

* Navrácení se ke znalostem pracovníků.

* Demokratizace pracoviště.

* Zanon a BAUEN podporují společnost a osvětové projekty. BAUEN pravidelně hostí politická setkání v hotelu. Zanon uspořádal velkolepé rockové koncerty. Chilavert ve svých prostorách vybudoval stálé kulturní centrum.

* Vytvoření široké podpůrné sítě založené na vzájemné pomoci a spolupráci mezi znovunabytými podniky a jinými samosprávními organizacemi.

* MNER pracuje na založení fondu, který by pomáhal ostatním podnikům v jejich začátcích.

* První znovunabyté podniky vyvinuly právní strategie, které otevřely dveře ostatním skupinám pracovníků, aby mohli bránit své pozice zabráním jejich pracoviště.

 

 

Přímé politické jednání

 

            Ve většině případů zabírání podniků postupovali pracovníci cestou přímého politického postupu. Prvním krokem bylo fyzické zabrání objektu použitím okupace, pracovníci hotelu BAUEN např. odstranili vnitřní zámek. Takové postupy přímo zpochybnily pojetí soukromého vlastnictví. Pracovníci se poté uvnitř svých pracovišť museli dohodnout na taktice obrany proti soudnímu vyklizení. Následkem 19. a 20. prosince 2001 bylo, že občané, organizace bojující za lidská práva i jiní aktivisté různými způsoby podporovali znovunabyté podniky. Některé z nich, jako např. Chilavert, BAUEN a  Zanon neustávaly vyvíjet nátlak, aby byla jejich družstva legalizována. Zanon poté musel odolávat násilným reakcím vlády, která neváhala použít různé taktiky, aby pracovníky z podniku vyhnala, třikrát dokonce za asistence policie. Dne 8. dubna 2003 přišlo 5000 členů společenství Neuquénu bránit továrnu proti poslednímu pokusu o její vyklizení. 

 

 

Legálnost vs. Legitimita

 

            Mnoho znovunabytých podniků bylo donuceno začít s výrobou bez jakéhokoli právního podkladu. To je též případ hotelu BAUEN, v jehož neklidné historii se střídala slavnostní zahájení s uzavíráním. Poté, co management 28. prosince 2001 začal personál  systematicky propouštět a hotel vyklízet, ocitlo se 150 jeho zaměstnanců na ulici. Hotel byl za pomoci vládních půjček a dotací vystavěn  v roce 1978, během poslední argentinské vojenské diktatury. Po celé tři dekády pak byl symbolem argentinské buržoazie.

 

            To se však 21. března 2003 změnilo, když se zaměstnanci rozhodli hotel obsadit. 40 členů původního družstva se brzy ráno tajně sešlo na rohu jedné z nejrušnějších ulic v Buenos Aires. Spolu s pracovníky jiných znovunabytých podniků a za podpory MNER zabrali budovu, odstranili vnitřní zámek a vešli do foyer. Našli zchátralou a vypleněnou budovu bez elektřiny. Po několik následujících měsíců pak členové družstva drželi uvnitř stráže, zatímco se snažili získat právní ustanovení pro své družstvo, čehož se jim ani po třech letech nedostalo.

 

            V prosinci 2004 slavnostně zahájili chod kavárny umístěné na výhodném místě v jedné z ulic Buenos Aires nedaleko divadel. Podlaha je pokryta nádhernými porcelánovými dlaždicemi, což je příkladem obchodní spolupráce mezi keramickou továrnou Zanon a hotelem BAUEN. Každý večer se v hotelu koná nějaká kulturní akce: divadelní představení, koktejl party, představení tanga, radiové přenosy aj. Většina zaměstnanců říká, že jejich družstvo dělá to, čemu se kapitalističtí zaměstnavatelé vyhýbali: chrání jejich pracovní místa a platí mzdy, se kterými je možno přežít. Nehledě na svou pozici dostává každý zaměstnanec 800 Argentinských peso (260$) měsíčně. Od zabrání hotelu družstvo zaměstnalo 80 nových pracujících, hotel rozšířil služby a často má plné obsazení.

 

 

Demokratické vztahy uvnitř pracoviště

 

            Ve většině výše zmiňovaných podniků nahradilo valné shromáždění s koordinátory hierarchický systém předáků a vedoucích. Od obsazení hotelu BAUEN zaměstnalo jeho družstvo 85 lidí, převážně původních zaměstnanců a rodinných příslušníků. Všichni zaměstnanci dostávají tentýž plat. V družstvu sice existuje formální správní rada tvořená prezidentem, viceprezidentem, sekretářkou a pokladníkem, veřejná rozhodnutí jsou však uzavírána na valných shromážděních.

 

            V případě Zanonu vyplývá zaměstnávání pracovníků i organizace výroby z idey horizontálních vztahů, přímé demokracie a  samosprávy. Vše je rozhodováno na schůzích, neexistuje žádná hierarchie personálu ani administrace. Veškeré oblasti, včetně výrobních linek, tržeb, výrobních plánů apod. mají svoji komisi, každá komise si volí koordinátora. Ti pak na schůzích koordinátorů informují o záležitostech, novinkách, problémech svého sektoru, kam poté přinášejí informace o jiných sektorech. Pracovníci mívají každý týden schůze svého sektoru, jednou měsíčně se koná valné shromáždění, během něhož je pozastavena výroba.

 

            Mnoho lidí pracujících ve znovunabytých podnicích tvrdí, že se změnil rytmus jejich práce. Pro Isabelu Sequeirovou, pokojskou hotelu BAUEN, která v něm pracuje již 11 let, se obsazení hotelu stalo nadějí pro lepší budoucnost. "Pracujeme nyní pro své vlastní svědomí, nikdo se nám nedívá přes rameno, aby nám říkal, co máme dělat. Pracujeme, aby byl náš hotel krásný a čistý," říká.

 

            Před obsazením Zanonu byla výroba nastavena na maximální zisk, platy byly sraženy na minimum, na bezpečnostní opatření nebyl brán zřetel a na zaměstnance byl neustále vyvíjen tlak, aby při minimálním počtu podávali co nevětší výsledky. Tyto podmínky vedly v průměru ke 25-30 nehodám měsíčně a jedné smrtelné ročně, v konečné bilanci v podniku zemřelo 14 lidí. Po obsazení továrny se nestala jediná nehoda.

 

            V hotelu BAUEN byly veškeré renovace hrazeny pracovníky. V prvním roce provozu dali  zaměstnanci přednost dát výdělek družstvu před navýšením jejich platů, sami poté utratili 30 000$ na novou kavárnu se zahrádkou. Družstvo má dále v plánu slavnostně otevřít opravený bazén, zdokonalilo také bezpečnostní předpisy a protipožární směrnice.

 

            Jedním z klíčů úspěchu znovunabytých podniků je otevření se veřejnosti. Spolu s ochranou pracovních míst vytvářejí tyto podniky novou kulturu. Zanon i BAUEN uspořádali rockové koncerty a divadelní představení, která byla veřejnosti zpřístupněna. Ukázalo se, že se ony velkolepé koncerty staly efektivním zdrojem pro podporu spřízněných podniků. Koncertům se dostalo velkého zájmu médií, která jinak váhají přinášet informace o znovunabytých společnostech.

 

            Loni v prosinci navštívilo ve skladových prostorách Zanonu 11 000 fanoušků a podporovatelů  rockový koncert La Rengy, který pomáhalo uskutečnit na 460 zaměstnanců továrny; připravili obrovské podium, rozmístili plakáty, prodávali levné vstupenky.

 

            Zaměstnanci Zanonu pravidelně darují nebo zapůjčují keramické dlaždice kulturním centrům a jiným veřejným organizacím a v roce 2004 vybudovali kliniku pro akutní případy v sousední čtvrti Nueva España.

 

 

Místně-globální vazby

 

            "Díky samosprávě můžeme pracovat na soudržnost mezi pracovníky, kteří se nezajímají jen o své platy.", říká Marcelo Ruarte, spolupracovník družstva hotelu BAUEN a dodává: "Místo toho se snažíme zdokonalit společenské podmínky, kulturně i politicky."

 

            Na místní rovině se stal hotel BAUEN významným příkladem budování koalice a rozvíjení široké podpůrné sítě. Ani uprostřed právních bitek a snahy o úspěšné řízení hotelu nezapomněli zaměstnanci na své kořeny. Hotel se stal politickým centrem zaměstnaneckých organizací. Pracovníci metra spolu se zdravotníky, učiteli státních škol, zaměstnanci telekomunikací, železničáři a spolky nezaměstnaných vytvořili koalici řadových pracujících známou pod jménem Inter-Sindical Clasista (Klasická svazová koalice). Její členové se pravidelně schází v hotelu BAUEN a navrhli založení svazové školy, která by v prostorách hotelu fungovala. Podobné akce pomáhají vybudovat širokou podpůrnou síť pro všechny znovunabyté společnosti. Tento fenomén se za pomoci Argentiny, Brazílie, Uruguaje a Venezuely stále rozrůstá, navzdory tržní konkurenci. Více než 30 000 latinsko-amerických pracujících je zaměstnáno v podnicích řízených družstvy, které byly původními vedoucími uzavřeny a následně obsazeny zaměstnanci.

 

            Zástupci těchto podniků a společností z Argentiny, Uruguaje, Venezuely a Brazílie zorganizovali první latinsko-americký kongres znovunabytých podniků, 28. a 29. října 2005 v Caracasu, aby spolupracovali na postupech proti vládním útokům a krvelačnému trhu. Prezident Venezuely Hugo Chávez slavnostně zahájil tento sjezd více než 1 000 samosprávců, kteří uvádějí do praxe slogan: Obsadit, Odolávat a Vyrábět. Kongres posloužil k rozšíření sítě vzájemné podpory mezi zhruba 300 podniky a továrnami s vlastní samosprávou v Latinské Americe.

 

            Později v tomtéž roce schválila venezuelská vláda několik zákonů umožňujících vyvlastnění opuštěných továren a povolila tak pracujícím začít opět s výrobou. Již během kongresu podepsal Chávez dekrety na vyvlastnění 2 továren. Podniky v druhých zemích tak vidí na Venezuele státně-právní model pro své společnosti.

 

            Mnoho těchto podniků doufalo, že během kongresu budou podepsány obchodní dohody a technologické výměny. Prezident Chávez přislíbil poskytnutí podpory ve formě nízko úročených úvěrů a dvoustranné dohody o spolupráci. Několik měsíců po kongresu byly však tyto iniciativy zapomenuty nebo odloženy.

 

            Dohody mezi jednotlivými podniky měly však největší dopad. Dokonce i ve Venezuele si museli pracovníci znovunabytých společností uvědomit, že se nemohou spoléhat na pomoc státu. Obsazené podniky a továrny v Latinské Americe prokazují, že jsou schopny najít postupy, jak vhodně ochránit své pracovníky před zrušením podniků a před ubohými pracovními podmínkami. Zatímco jsou odkázáni na přežívání na kapitalistickém trhu, vytvářejí nové vize pracovní kultury. Zkušenosti pracovníků ze samosprávných organizací přímo vyzývají kapitalistické struktury, tím že zpochybňují soukromé vlastnictví, navracejí se k dovednostem a vědomostem pracujících a organizují výrobu spíše pro cíl než pro zisk.

 

 

 

Marie Trigona je členem společnosti  Grupo Alavío a dopisuje pro americký program IRC

 (online at http://americas.irc-online.org/). Kontakt:  mtrigona@msn.com.

 

 

ZDROJE

 

 Imprenta Chilavert

Chilavert 1136, Buenos Aires

4924-7676

Imprentachilavert@gmail.com

 

B.A.U.E.N. Hotel

Callao 360, Buenos Aires

4373-9009

Trabajadores del Hotel Bauen Coop < prensatrabajadoresdelbauen@

yahoo.com.ar

 

FaSinPat-Zanon

Neuquén

www.obrerosdezanon.org

prensaobrerosdezanon@neunet.com.ar

 

MNER-Movimiento Nacional de Empresas Recuperadas

Contact Eduardo Murua

ocuparresistirproducir@yahoo.com.ar

 

Grupo Alavío

Grupo Alavío has produced over 30 films about Latin America’s recuperated

enterprises including: Zanon: building resistance, BAUEN:

Work and struggle, Obreras en Lucha: the Brukman struggle, La

Foresta belongs to the workers, Chilavert Recupera, Recuperating our

work: Del Valle Ceramics

www.alavio.org

alaviocine@yahoo.com.ar

 

Articles about the recuperated enterprises written by the

author can also be found at:

http://www.zmag.org/bios/homepage.cfm?authorID=189

CITIZEN ACTION IN THE AMERICAS SERIES

NUMBER 19 · MARCH 2006

Produced by the Americas Program

at the International Relations Center (IRC)

“A New World of Analysis, Ideas, and Policy Options”

PRODUCTION INFORMATION

Writer: Marie Trigona

Editors: Laura Carlsen & Talli Nauman

Production & Layout: Tonya Cannariato

GENERAL INFORMATION

The IRC is a registered 501(c)(3) nonprofit policy studies

center. The work of the Americas Program is supported by the

Rockefeller Foundation, the Ford Foundation, and individual

donations.

AMERICAS PROGRAM, IRC

Box 2178 · Silver City · NM 88062-2178

Email: americas@irc-online.org

Website: http://www.americas.irc-online.org/