Demokratická firma

 

David P. Ellerman

 

David P. Ellerman napsal knihu Demokratická firma, která je dlouhodobě rozebrána. Klubu se podařilo získat revidovanou verzi, publikovanou v Číně v r. 1997 pod názvem Demokratická korporace, a zpracovat z ní český konspekt. Autor sice působil v době vzniku studie ve Světové bance, ke  studii je však připojena tato jeho poznámka: “Zjištění, interpretace a závěry vyjádřené v této zprávě patří bezezbytku autorovi a neměly by být spojovány jakýmkoli způsobem se Světovou bankou, jejími přidruženými organizacemi, ani se členy představenstva či zeměmi, které reprezentuje.”

 

 

Studie je elektronicky dostupná na webové adrese:

http://www.ellerman.org/Davids-Stuff/Books/demofirm.doc

 

 

Obecný úvod:

 

Obsáhlá více než stostránková studie autora zaměstnaného ve Světové bance se zaměřuje na relativně značně široký záběr – od teoretických východisek opírajících se o pracovní teorii hodnoty pracuje dále s tzv. „pracovní teorii vlastnictví“ a v jejím rámci definuje vlastnická práva ve firmě, zpochybňuje některé¨fundamentální mýty týkající se soukromého vlastnictví. Navazuje na klasickou ekonomii zejména v úvodní kapitole, která je vysoce teoretická a týká se normativních otázek převzetí vlastnických práv, otázkou, zda je práce výsadou, co je produktem práce, zabývá se právními principy zavedení pracovní teorie vlastnictví. Od kapitoly 3 začíná být studie méně teoretická. Popisuje zavádění demokratických principů do způsobu organizace, definuje právní strukturu a sociální aspekty tzv. demokratické firmy založené na pracovní síle, její sociální aspekty a také práva týkající se kapitálu. 

 

Vlastní konspekt knihy

 

Ekonomickou demokracii lze zhruba definovat jako smíšenou tržní ekonomiku, kde jako ekonomické subjekty převažují „demokratické firmy vlastněné zaměstnanci“ (Dahl, 1985). Takovéto pojetí se primárně odlišuje od pojetí typického pro kapitalismus především v tom, že je zrušen vztah zaměstnanosti. Vztah mezi pracovníkem a firmou spočívá ve „členství“, v jakémsi „občanství“ v ekonomickém pojetí, nikoli však v typickém vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec. Odlišuje se ovšem také od (státního) socialismu v tom, že společnosti jsou „demokraticky vlastněnými firmami“, nikoli státem vlastněnými firmami, že prostřednictvím tržní ekonomiky jsou s různou intenzitou vtahovány do souvislostí majících makroekonomický charakter a dále jsou také vybaveny správou. 

 

            Takovýto subjekt má spíš blíže k ekonomice a určitě blíže k sociálně-politickému systému než k formě ekonomického subjektu.  Studie je však zaměřena především na firmu – nikoli na širší ekonomické či sociální otázky. Autor to pokládá za nutné proto, že v ekonomické teorii je firma zcela viditelně zanedbávána. V neoklasické ekonomii je na ni nahlíženo jako na technologicky specifikovanou černou skříňku, z institucionálního pohledu pak jako na jakýsi kus majetku, kapitálové aktivum – nikoli tedy jako na pracovní komunitu kvalifikovanou pro demokracii. 

 

            Velkým přínosem studie je teoretická báze, s níž nahlíží na problém demokratické firmy. Klasická pracovní teorie hodnoty je zde transformována do tzv. „pracovní teorie vlastnictví“[1], v jejímž rámci pak studie řeší vlastnická práva ve firmě. Na klasickou ekonomii je kladen důraz především v kapitole 1 a 2. Jedna ze subkapitol nese název „zaměstnanecká smlouva versus faktická nezcizitelnost práv“. 

 

Další část studie se zabývá demokracií ve firmě, odlišnostmi mezi „veřejným“ a „soukromým“ v „teorii demokracie“. Dále je po analýze konstatováno, že zaměstnanecká smlouva (a nikoli soukromé vlastnictví) popírá demokracii. Rozebírá se zde také poměrně obsáhle otázka, zda je demokracie a soukromé vlastnictví v konfliktu, rovněž tak i garantování demokracie ve veřejném sektoru, ovlivňování sfér zájmů, „demokracie akcionářů“, rozdíly mezi termíny stakeholders a shareholders.  Kapitola 2 ústí do tzv. „teorie faktické nezcizitelnosti práv“.

 

Podle autora se již Ricardovští socialisté či klasičtí zastánci pracovní teorie, jako Proudhon, W. Thompson či T. Hodgskin, pokoušeli rozvinout pracovní teorii hodnoty do pracovní teorie vlastnictví  - překážkou jim však v tom byl podle jeho názoru nedostatek v interpretaci této teorie v podmínkách právních norem (pracovní teorie vlastnictví se musela opírat o odpovědnost ex post, tj. ve smyslu „kdo to vytvořil“ a nikoli v ex ante smyslu, tj. jaké jsou povinností a úkoly pracovníků, organizační role, apod.). To podle něj vyústilo až „v ortodoxní karikaturu typu ´celý HDP by měl jít na práci a žádný na vlastnictví´ (práce si přivlastňuje celý vytvořený produkt a mimoto by ještě musela zaplatit vstupy dodavatelů, jako minulou práci, aby uspokojila závazky k již použitému majetku ve výrobním procesu, který si také přivlastnila“).  V důsledku získání vlastnických práv a povinností by měl podle autora právní princip pracovní teorie vlastnictví spočívat v tom, že lidé by si měli přivlastňovat (pozitivní i negativní) plody své práce. Od toho pak, v ekonomickém slova smyslu, mohou být záměrné lidské činnosti, nazývané „práce“, vyjádřeny jako rovnice s těmito dvěma atributy:

 

Právní princip                                        =        Pracovní teorie vlastnictví

Lidé by měli mít právní odpovědnost                 Lidé by měli mít právo přivlastnit

za pozitivní a negativní výsledky svých             si pozitivní i negativní výsledky

záměrných činností                                                     své práce

 

 

            První dvě vysoce teoretické kapitoly jsou v dalším vystřídány pohledem spíše manažerským a organizačně-právním. Studie popisuje zavádění demokratických principů do způsobu organizace, definuje právní strukturu a sociální aspekty tzv. demokratické firmy založené na pracovní síle, její sociální aspekty a také práva týkající se kapitálu  (tj. čisté hodnoty aktiv ve firmě, kapitálových účtů jako pružného vnitřního dluhového instrumentu, rotujících vnitřních kapitálových účtů, participativních cenných papírů  a podílových fondů zakládaných pro tyto participativní cenné papíry).

 

            První tři kapitoly jsou velmi obsáhlé a zabírají polovinu knihy – na ostatních pět kapitol a podrobný závěr zbývá druhá polovina. Kapitola 4 se zabývá zaměstnaneckými družstvy.  Autor zde využívá svých bohatých zkušeností s výzkumem v této oblasti (na jeho internetových stránkách lze kromě této a dalších studií nalézt i odkazy na jeho výzkumnou činnost v oblasti právní formy zaměstnaneckých družstev – konstatuje tam také, že rozvinuté a na moderní teorii založené právní struktury pro družstva v průmyslu, která využívala inovací, např. vnitřních kapitálových účtů, vedla k modelům vtěleným později do zavedení a využívání  zvláštního zákona určujícího obecně firemní statuty pro družstva zaměstnanců v celých Spojených státech.  Úvod kapitoly 4 v této studii proto popisuje zaměstnanecké vlastnictví v USA, obecně problematiku zaměstnaneckých družstev. Jako klasickou formu vlastnictví v zaměstnaneckých družstvech uvádí pro USA tzv. worker stock cooperatives se členskými podíly v podobě akcií.

 

            „Jak je členům družstva nahrazována  hodnota zadržených zisků, která je přidávána k čisté hodnotě aktiv? Některá družstva s ní zacházejí jako se „společným vlastnictvím“, které se členům neuhrazuje. Některá družstva používají akciový mechanismus, aby svým členům uhradila jejich kapitál. Ve Spojených státech jsou takovýmto typickým příkladem dřevařská družstva v Oregonu a Washingtonu“. Autor dále popisuje tradiční a známý mechanismus nakupování členských podílů v podobě akcií, u nějž však podotýká, že částka, za kterou jsou nabízeny, může být i velmi vysoká a noví členové nemusí mít dostatek zdrojů, aby si členské podíly v podobě akcií mohli koupit (je zde uveden příklad, kdy nábytkářská firma nabízela novému pracovníkovi podíl v podobě členských akcií za 95 tis. dolarů s požadavkem složit zálohu ve výši 20 tis. dolarů). „Když původní skupina zakládajících členů nemůže své podíly po odchodu do důchodu prodat, může být celé družstvo prodáno ´kapitalistické firmě´, aby se tím financovaly penze zakladatelů. Pak má tento typ družstev tendenci vracet se  zpět do podoby kapitalistické firmy buď pomalu (tím, že najímá více ne-členů) nebo rychle (prodejem společnosti). Jaroslav Vanek[2]  je nazývá ´firmami-kříženci´ , protože nemají sklon reprodukovat se pro příští generaci.“

 

            V demokratické firmě založené na práci jsou práva členů (práva hlasovací i práva na zisk) oddělena od čistých aktiv či kapitálových práv a členská práva se stávají osobními právy přináležejícími „pracovníkům jako pracovníkům“. Pro získání kapitálových práv členů je možné využít nových sociálních nápadů, typu vnitřních kapitálových účtů mondragonského typu[3]. Podle autora je chybou  družstev  s členskými podíly ve formě akcií, že používají pouze jeden instrument , tj. zaměstnanecké podíly v podobě akcií, pro uplatnění jak členských tak i kapitálových práv. Novým pracovníkům, kteří jsou kvalifikováni pro členství založeném na práci,  nicméně nemohou být „dány“  členské podíly ve formě akcií (přinášející členská práva) do té doby, dokud  rovněž nebudou přinášet podstatnou kapitálovou hodnotu, která přirůstá každému  členovi odcházejícímu do důchodu.

 

            Tento nedostatek podle autora odstraňuje systém interních kapitálových účtů. Podle něj může být dáno novému pracovníkovi členství (po zkušební době například šesti měsíců), ale jeho účet se začíná rozjíždět od nuly do doby, než je složen členský poplatek (například jeden až dva tisíce dolarů spíše než  výše zmíněných 95 tis. dolarů). Firma sama pak vyplácí  přebytky na kapitálových účtech  buď v hotovosti nebo jako převoditelné dluhové instrumenty typu obligací s anuitou nebo obligací s nárokem na podíl na zisku.

 

            Oproti praxi v USA uvádí studie příklady typu demokratických firem ve Velké Británii  či bývalé Jugoslávii (zde jako druh samosprávných firem řízených pracovníky), které zachází s hodnotou čistých aktiv jako se společným vlastnictvím. Dále je podrobné popsán příklad vlastnictví a řízení demokratické firmy Mondragon Group of Cooperatives (viz poznámka 3 pod čarou) a zavádění mondragonského typu družstva v USA.

 

            Společnosti se zaměstnaneckým vlastnictvím ve schématu ESOP (Employee Stock Ownership Plans) jsou obsahem kapitoly 5. Je zde přiznáno, že jsou především „americkým jevem“, je rozebrán jejich původ (mnoho z nich jsou co do velikosti malé a střední rodinné firmy),  analyzovány ESOP transakce  a uvedeny dva příklady ESOP firem. Pohled na ESOP je ze strany autora spíše kritický, ovšem je to jeho metoda, s níž pracuje na velké části textu, zejména pokud jde o analýzu.

 

            „Duchovní otec myšlenky ESOP Louis O. Kelso definoval ESOP jako demokratický kapitalismus. S užitím slova ´demokratický´ je v Americe nesnáz. Jako adjektivum ´demokratický´ bývá někdy míněno cosi, co lze bez diskriminace rozšířit mezi obyčejné lidi. Smyslem ESOP při redistribuci bohatství je dát obyčejným lidem akcie a udělat tedy kapitalismus v tomto smyslu demokratičtější. Ovšem jiné motivy mají na módní vlně přerozdělování vyznačeno „stop“ – pracovníci-vlastníci  totiž mohou být odlákáni od odborů. Ve skutečnosti mnoho ESOP firem vytvářených jako protiklad demokracie na pracovišti by nejraději nechalo pracovníky bez jakékoli formy kolektivního rozhodování.“

 

            Na přitažlivost ESOP nahlíží autor z dosti neotřelých pozic. Pokud hrozí firmě riziko nepřátelského převzetí (jako tomu bylo v USA v 80. letech), obrací se velké firmy k ESOP jako možnosti, díky níž je poměrně velký balík akcií v přátelských rukou a nepřátelské převzetí je tedy daleko obtížnější. Zdá se, že převzetí bývají motivována jen z menší míry skutečnými přínosy v efektivnosti - ve větší míře spíše krátkodobými zisky plynoucími z toho, že jsou přepracovávány  výhodné smlouvy společnosti s jejími zaměstnanci, majiteli dluhopisů, místními komunitami. Dlouhodobé efekty pak jsou anti-investiční: jdou proti investicím společnosti do školení zaměstnanců a rozvoje nových produktů, proti kvalitním  investicím dlouhodobého kapitálu a proti investicím státu a místní vlády do rozvoje infrastruktury pro (nyní kontrolované zvnějšku) společnosti.

 

            Podobně je tomu v případě, kdy zakladatel malé ESOP (často z velké části rodinné firma),  chce z nějakých důvodů rychle realizovat hotovost. Tradiční cesta je prodej velké firmě – což ponechá loajální zaměstnance jejich nejistému osudu. „Alternativa prodeje pracovníkům prostřednictvím ESOP znamená získání daňové úlevy a je motivována daňově oslazeným paternalismem. ESOP konzultanti někdy používají vtip: ´Jak můžeš prodat svou firmu a ještě nad ní držet kontrolu´.“

 

            Velmi zajímavá je kapitola 6 o modelu hybridní demokratické firmy, vycházející opět ze zmíněného zaměstnaneckého družstva mondragonského typu  a demokratického ESOP. Popsány jsou transakce společností se zaměstnaneckým ESOP vlastnictvím vzniklých účelovými odkupy akcií a zatížených velkými dluhy a zjednodušené interní ESOP transakce. Jde o část praktického fungování společností se zaměstnaneckým vlastnictvím ve světle moderních postupů (vč. řízení a struktur jejich správy).

 

        Poslední dvě kapitoly (7 a 8) popisují konkrétní praxi. V prvním případě jde o jugoslávský samosprávný model (jedna část kapitoly nese název Pasti a úskalí u průkopníka, druhá se zaobírá decentralizačním modelem při restrukturalizaci velké firmy). Ve druhém případě studie rozebírá japonskou zkušenost v kapitole s názvem Zaměstnanecká suverenita v japonském modelu.

 

        Závěr práce definuje ekonomickou demokracii jako „ryzí třetí cestu“ – smíšenou tržní ekonomiku, kde ve firemní struktuře převažují firmy vlastněné zaměstnanci na demokratickém principu. Od kapitalismu se odlišuje neexistencí zaměstnaneckého vztahu (nastolením vztahu vlastnického). Ekonomika státního socialismu se podle autora může vyvinout v tržní demokracii restrukturalizací sebe samotné v liniích samosprávného řízení. 

 

Obecný komentář:

 

Největším přínosem studie je skutečnost, že poskytuje teoretickou oporu pro vlastnictví firmy jejími zaměstnanci. Činí tak prostřednictvím rozvinuté a aktualizované  „pracovní teorie vlastnictví“ s metodickými východisky klasické pracovní teorie hodnoty. Dalším pozitivem je kritický pohled na věc, s nímž se v ostatní literatuře vztažené k zaměstnaneckému vlastnictví setkáváme poměrně zřídka (u jiných autorů je to dáno zřejmě silným zaujetím pro  věc, které jim znemožňuje dostatečný odstup při vytváření úsudků). Co se praktické části týká, bylo by zřejmě dobré přeložit doslovně problematiku vnitřních kapitálových účtů a část týkající se japonské zkušenosti se zaměstnaneckým vlastnictvím. 

 

 

 

Literatura a ostatní nalezené odkazy:

 

1. Ellerman, D.: The Democratic Firm: A „Non-Economic“ Approach to the Problom of Distribution based on Property Theory and Democratic Theory

http://www.ellerman.org/Davids-Stuff/Econ&Pol-Econ/Brookings%20(1).DOC

2. Ellerman, D.:Three Themes about Democratic Enterprises: Capital Structure, Education, Spin-offs. IAFEP Conference, Mondragon, July 13-15 2006.

http://www.ellerman.org/Davids-Stuff/The-Firm/Three%20Themes%20about%20Democratic%20Enterprises.pdf#search=%22%20site%3Awww.ellerman.org%20Democratic%20firm%22

3. Dore, R. 1987. Taking Japan Seriously. Stanford CA: Stanford University Press.

4. Ellerman, David P. 1982.  Economics, Accounting, and Property Theory. Lexington MA: D.C. Heath.

5. Ellerman, David P. 1995. Intellectual Trespassing as a Way of Life. Lanham MD: Rowman & Littlefield.

6. Gerlach, M. 1989. Keiretsu Organization in the Japanese Economy. In Politics and Productivity: The Real Story of Why Japan Works. C. Johnson, L. Tyson and J. Zysman (Eds.). New York, HarperBusiness: 141-174.

7. Hodgskin, Thomas 1827.  Popular Political Economy. Reprinted in 1966, New York.

8. Hodgskin, Thomas 1832. The Natural and Artificial Right of Property Contrasted. Reprinted in 1973. Clifton: Augustus M. Kelley.

9. Kelso, Louis 1988b. Preface. In Fair Shares for All the Workers. By I. Taylor. 1–5. London: Adam Smith Institute.

10. King, J.E. 1983. Utopian or scientific?  A reconsideration of the Ricardian Socialists.  History of Political Economy.  15:3, 345–73.

11. Menger, Anton 1899.  The Right to the Whole Produce of Labour: The Origin and Development of the Theory of Labour’s Claim to the Whole Product of Industry.  Trans. M.E. Tanner.  Intro. by Herbert S. Foxwell.  London: Macmillan  (Reprinted by Augustus Kelley).

12. Myrdal, Gunnar 1969.  The Political Element in the Development of Economic Theory.  Trans. by Paul Streeten.  New York: Simon & Schuster.

13. Nuti, Domenico Mario 1977.  The Transformation of Labour Values into Production Prices and the Marxian Theory of Exploitation.  In Schwartz, Jesse (ed.) 1977.  The Subtle Anatomy of Capitalism.  Santa Monica: Goodyear, 88–105.

14. Pitegoff, Peter 1987. The Democratic ESOP.  Somerville MA: Industrial Cooperative Association.

15. Vanek, Jaroslav 1970. The General Theory of Labor-Managed Market Economies. Ithaca: Cornell University Press.

15. Vanek, Jaroslav 1977.  The Labor-Managed Economy.  Ithaca: Cornell University Press. 

 

 


 

[1] Autor rozvinul nejen v této studii, ale i v širší výzkumné oblasti, jíž se zabýval, moderní řešení „problému rozdělování“, čímž aktualizoval Lockeanovu „pracovní teorii vlastnictví“. Do sféry jeho zájmu patřila kromě teorie vlastnictví také teorie arbitráže ukazující, jak lze matematicky definovat trh, duální teorie ve financích, „politická filozofie“, podle níž má teoretická práce o vlastnictví v demokratické firmě „politický“ protějšek  v teorii aplikované obecněji mimo vládní sféru); je M.A ve filozofii vědy, M.A.v ekonomii a Ph.D v matematice. Narozen v roce 1943. Loni publikoval knihu Helping People Help Themselves: From World Bank to an Alternative Philosophy of Development Assistance – ze zdrojů internetu pozn. překl.

[2] Autor zde neupřesňuje, o jaký výzkum citovaného autora (podle jména českého původu) se jedná – pozn. překl.

[3] Jde o konkrétní příklad uvedený v dalším jako samostatná část  jedné z kapitol. Mondragón Cooperative Corporation (španělsky  Mondragón Corporación Cooperativa - MCC) je skupina operující ve zpracovatelském  průmyslu a maloobchodě založená v Basce, odkud se rozšířila jako typ organizace do zbytku Španělska i do zahraničí. Je to druhé největší družstvo zaměstnanců na světě po Indian Coffee House (zdrojem informací je internetová encyklopedie) – pozn. překl.